Z babiččiny zahrádky

V tomto textilním obraze ožívají křehké skleněné vázičky Reného Roubíčka naplněné konvalinkami – tichými posly jara a dětství. Každoroční rituál, kdy mi babička trhala voňavé květy ze své zahrádky a dávala je do malé vázičky, se stal mostem spojujícím generace.

Černé pozadí nechává vyniknout hru barev a tvarů ikonického českého skla. Vázičky – některé průsvitné jako vzpomínka, jiné zářivě barevné jako přítomnost – symbolizují kontinuitu času. Každý steh zachycuje nejen tvar, ale i příběh, každá nit vypráví o předmětech, které přetrvávají, zatímco lidé odcházejí.

Konvalinky, vyšité s jemnou precizností, připomínají křehkost okamžiku i trvalost rituálu. Dnes už si voňavé konvalinky trhám sama, ale v gestu naplnění vázičky pokračuje dialog s minulostí. Dílo je meditací o tom, jak předměty uchovávají čas a jak se stávají tichými svědky našich životů.